Svět hraje barvami padajícího listí, čím dál častěji vytahujeme deštníky, pomalu začínáme psát dopisy Ježíškovi… Střed podzimu a s ním spojený Halloween.
Všichni víme, že u nás nejde o tradiční svátek, i když se tu těší čím dál větší oblibě. Máme přece Dušičky. Možná ale pro někoho bude novou informací, že s našimi Dušičkami má společné kořeny.
Halloween totiž pochází z nejdůležitějšího keltského svátku Samhain, ale všechny pro Kelty důležité svátky se křesťanská církev snažila vymýtit, a tak si místo nich dosadila vlastní svátky.
Pro Kelty měl tento svátek opravdu velký význam. Začínala totiž zima – temná část roku. V tuto dobu končí doba úrody a Keltové museli zregulovat jejich hospodářská zvířata na základní stádo. Jen kusy s předpokladem pro založení dobrého chovu v příštím roce se zachovaly.
Kromě obětování zvířat bohům, aby se vrátilo Slunce, aby je nepostihl hladomor a aby se dožili jara, se muselo hodně masa sníst. Proto pořádali bujaré oslavy. Ale i ty měly svůj účel, veselí mělo odehnat zlé duchy.
Keltové tedy hodovali, my vzpomínáme o Dušičkách na naše zesnulé, zapalujeme svíčky, abychom je navedli na zem, a někteří ještě večer předtím oslavují právě Halloween. Sice u nás nejsme připraveni na trick or treat, kdy se koledují většinou sladkosti, ale pořádáme například maškarní večírky, vystavujeme tématické dekorace a dáváme si před dům třeba vydlabanou dýni, zvanou jack-o-lantern.
Vznik jack-o-lantern popisuje mnoho legend. Jednou z nich je například pověst o opilci Jackovi, který obelstil samotného ďábla, a tak se po smrti nemohl dostat do nebe, kde ho nechtěli, ani do pekla, protože ďábel nemohl porušit smlouvu. Proto se toulá po zemi a svítí si na cestu žhavým uhlíkem, který mu věnoval ďábel, když se mu ho zželelo. A aby vydržel svítit dlouho, vložil ho Jack do vydlabaného tuřínu.
Dýně začali používat Američané, když se k nim Halloween dostal s masovou imigrací Irů a Skotů v 19. století. Tuříny v Americe totiž nebyly vždy dostupné.
