Vydáte-li se z maďarského města Köszeg směrem do rakouského vnitrozemí, vykoukne na Vás hned po několika kilometrech jízdy. Ptá se se kdo? Inu rakouský hrad Lockenhaus. Objeví se jakoby znenadání, byť se tyčí na poměrně výrazném skalnatém výběžku nad řekou Gnüs poblíž obce Lockenhaus.
Z historie hradu
Ne že by to tu všechno začalo roku 1242, nicméně první oficiální zmínka o tomto panském sídle skutečně pochází ze zmíněného roku. Jiné historické prameny se však zmiňují o tvrzi pod názvem „Leuca“, která vyrostla na tomto místě již kolem roku 1200. Teprve později byla zbudována pevnostní část hradu a ještě o něco později kruhová stěna hlavního objektu – nejstarších to dochovaných částí celého areálu. Majitelů se tu vystřídalo docela dost. Nechyběly maďarské šlechtické rody Kaniszayů a Nádasdyů, své stopy na tomto místě zanechala i legendární hraběnka Alžběta Báthoryová. Nejdéle tu působil rod Esterházyů, který byl pánem na Lockenhausu až do roku 1968, kdy však už byl objekt notně zpustlý. Pro dnešní časy ho zachránil rakouský lékař Paul Anton Keller se svojí manželkou, kterým se podařilo hrad udržet při životě.
Byl Lockenhaus templářským hradem či ne?
Působivá silueta hradu Lockenhaus v sobě skrývá ještě jedno tajemství. A protože se netopýrům daří většinou na tajemných místech, tak se ani nemůžeme divit místní početné kolonii netopýrů brvitých, kteří se zde zabydleli. Ale vraťme se k záhadě. Vzhledem k tomu, že se na hradě vyskytuje takzvaná kultovní místnost, ve které je jediným zdrojem světla otvor ve stropě a nechybí tu ani rytířský sál, velmi čile se debatuje o možnosti, že původně germánský hrad mohl být využíván i řádem templářských rytířů. Je řada ohnivých zastánců této teorie, ale minimálně stejně tolik jejích odpůrců.
Ať tak či onak, až budete projíždět malebným údolím na rakousko-maďarské pomezí, nezapomeňte se zastavit na zdejším hradě. Stojí to určitě za to.
