V Izraeli naše první kroky vedly do míst strádání Ježíše Krista. Nyní musíme projít cestu, po které Ježíš šel do místa popravy na Kalvárii, tzv. Křížové cestě. Před námi je úzká klikatá ulice dlouhá 600 metrů, vydlážděná bílým kamenem. V XVI. století se tato ulice stala známou jako Via Dolorosa – Cesta smutku.
Cesta začíná v Pretorii, kde v době Ježíše existovalo vězení, ve kterém byli vězni drženi před soudem římského prokurátora Pontia Piláta. Zde byl Ježíš uvězněn spolu s dalšími loupežníky. Jdeme se skupinou v úzkém průchodu do malé jeskyně. Zde vidíme kamennou lavici se dvěma otvory pro nohy.
Jedinou ozdobou tohoto ponurého místa je ikona zobrazující Spasitele obklopenou dvěma anděly. Zde soudil Pilát, podle kterého byl Kristus na kříži odsouzen k smrti. Tady v tomto žaláři seděl zloděj Barabáš.
Druhá stanice nebo zastávka je kostel bičíků, kde byl Ježíš zbit. Tady byl oblečený do karmínového pláště, byla mu položena trnová koruna na hlavu a zde obdržel kříž. Kopule kostela bičíků je zdobena trnovou korunou.
Třetí zastávka na křížové cestě je pozemek prvního pádu Ježíše. Místo je označeno malou katolickou kaplí. Basreliéf nad dveřmi kaple líčí Krista, kterého vyčerpává obří břemeno – těžký kříž.
Jdeme dále ulicí, odbočíme na další ulici a dorazíme na 4. zastávku. Zde se podle pověsti konalo setkání s matkou, která čekala na Syna na rohu. Na tomto místě je kaple. Nad dveřmi je reliéf zobrazující setkání Ježíše s jeho matkou. Šli jsme dovnitř, prohlížíme si kompoziční sochu Spasitele v karmínové tunice a jeho matku Marii. Nelze přehlédnout velmi výrazný smutek v očích a gestech nešťastné ženy. Na podlaze před podstavcem jsou stopy, kde Marie pravděpodobně stála.
Na další křižovatce úzkých ulic se nachází pátá zastávka. V tomto okamžiku byli římští strážní vojáci, otrávení pomalým pokrokem svých zajatců, Šimon Cyrenejský byl nucen nést dřevěný kříž místo Ježíše – místo je označeno františkánskou kaplí.
Na pravé straně zdi je kámen s chodníkem, kde je zachycen otisk ruky Ježíše. S nesmírnou úctou jsme si na tento otisk sáhli.
Šestá zastávka – setkání s Veronikou, když Ježíš prošel kolem, vyšla za ním a setřela mu obličej kapesníkem namočeným ve studené vodě. Kristova tvář byla natištěna na látku. Zastávka je označena kaplí sv. Veroniky a část sloupu označuje místo, kde byl její dům.
Sedmá zastávka – druhý pád Ježíše. Jedná se o křižovatku ulic a je označena zbytkem sloupce. Nedaleko je františkánská kaple.
Na velmi úzké ulici dorazíme na osmou zastávku. V tuto chvíli oslovil Ježíš Kristus ženy z Jeruzaléma slovy: „Neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a svými dětmi“, čímž předpovídá bezprostřední zničení Jeruzaléma.
Devátá stanice je místem třetího Kristova pádu. Toto místo je zastaveno budovami. U vchodu do etiopského kláštera je sloup, což znamená 9. zastávku a třetí pád. Odtud Kristus viděl Kalvárii.
Zbývajících pět stanic se nachází v kostele Svatého hrobu.
Náš průvodce nám vypráví o historických událostech té doby. Kostel Svatého hrobu je nejdůležitější svatyní všech křesťanů, protože právě zde se nachází Golgotha, kde byl ukřižován Ježíš Kristus, Svatý hrob, kde jeho tělo zůstalo tři dny.
