Mám rád takové ty staříky „čipery“. Mají své kouzlo, energii a je s nimi dost často i zábava. Na jednoho takového můžete narazit i během procházek po březích Vltavy v centru našeho hlavního města.
Z Prahy do Štěchovic
Výletní parník Vltava, o kterém se teď budeme bavit, už toho má za sebou docela dost. Když totiž začala Pražská paroplavební společnost modernizovat svoji flotilu, objednala si také výrobu zmiňovaného plavidla. Shodou okolností se jeho výroba posunula do válečných let a tak byl výrobek loděnice Praga v Praze –Libni spuštěn na vodu až 27.8. 1940. Za cenu 2,7 milionů korun toho nabízel docela dost. Elegantní interiéry, bar, restauraci, vinárnu,… Jen vyhlídkovou palubu byste tu nenalezli. Tento parník byl totiž prvoplánově určen pro provoz na trase Praha – Štěchovice a zmiňovaný přístavek, by mu neumožňoval průjezd pod nízkými železničními mosty.
Malý „čipera“
Ze stejného důvodu navrhl konstruktér lodi ing. Benbenk délku 53 metrů a šířku 5,1 metrů, tedy o něco méně, než je tomu u trochu většího „kolegy“ – parníku Vyšehrad. S přibývajícími lety se plavby parníku Vltava prodloužily až na Slapy, kam dorazil při stabilní cestovní rychlosti 16,.5 km/h zhruba po 4 hodinách plavby. V roce 1960 se dočkal první rozsáhlé rekonstrukce, k níž se v roce 1970 přidala přestavba na kapalná paliva. V činné službě zůstal až do roku 1989, kdy ho z provozu vyřadila nehoda na parním kotli.
Vltava tehdy i dnes
Svému názvu zůstal věrný prakticky po celou dobu své existence. Jedinou výjimkou byla leta válečná, kdy nesl německý název Moldau. A tak i dnes hrdě nosí jméno řeky, po jejíž hladině se už desítky let plaví. Dnes opět v původní podobě, ke které se vrátil díky kompletní rekonstrukci v roce 2007. A i jeho „revír“ zůstal prakticky stejný. Povětšinou tedy dvouhodinové nebo tříhodinové vyhlídkové plavby centrem Prahy spojené s obědem nebo večeří za doprovodu živé hudby.
Parník Vltava má své kotviště nedaleko Mánesova mostu
Po rekonstrukci v roce 2007 získala tato loď svou původní krásu
